Slyšeli jste už o teorii toho, že každý majitel psa si podvědomě vybírá svého miláčka podle toho, jak sám vypadá nebo jaké má vlastnosti? A myslíte, že je to pravda i u lidských obydlí? Že kdo má tu možnost, vybírá si svůj dům a uzpůsobuje ho podle toho, jaký je on sám? A to nejen podle toho, co má rád, jaké barvy a materiály, ale například také i dle systému vytápění nebo podle toho, jaké použil fasádní systémy?
Střecha jako účes
Co kdyby naše střecha měla odpovídat našim vlasům. Kdybychom měli použít takové materiály a barvy, aby odpovídali pokrývce naší hlavy? Byly by to tmavé pravé pálené tašky nebo naopak lehká sklolaminátová průhledná deska? Nebo by naše střecha odpovídala více tomu, jaký účes bychom si přáli, tedy přírodní, osázená množstvím květin a se slunečními kolektory zásobující zbytek domu příjemným teplem a čerstvým vzduchem?
Stěny jsou naše hradby, naše pilíře, naše ochrana
Každá stěna má svou tloušťku, strukturu, materiál, ze kterého je vyrobena, i barvu. Jsou to hranice říkající: „Toto je moje území. Toto je můj hrad.” A stejně jako je naše kůe hranicí našeho těla odlišujícího od toho, kým jsme my, a kým jsou všichni ostatní. Stejně jako máme všichni jistý komfortní prostor, ve kterém se cítíme bezpečně psychicky a je jen náš. Koho si však do svého hradu pustíme, ať už emocionálně nebo fyzicky je jen na nás. A projde onen člověk dveřmi nebo bude muset vyšplhat po žebříku na vysokou věž, aby se za námi dostal? Nabídnou mu naše zdi stejné pohodlí, bezpečí a hřejivý komfort, jaký cítíme ve svém domově, i ve svém těle, my sami? Ať už to bude jakkoliv, vzpomeňme si na známou pohádku o třech prasátkách, které si stavěli dům, aby se ochránili před vlkem. První si postaví domek ze slámy, který mu ale vlk jedním mohutným fouknutím zboří. Druhý si jej postaví ze dřeva, ale ten vlk také velmi záhy zničí. Až poslední prasátko postaví svůj dům z malty a cihel, kam za ním přijdou i jeho sourozenci, a na ně se již vlk nedostane. Sice mu to zabralo více času a potřeboval na stavbu více materiálu, ale mohl se pak cítit v bezpečí. A nejen on, ale i jeho rodina. Nezapomínejme tedy, že někdy delší a náročnější „stavba” našich zdí, se v dlouhodobém hledisku vyplatí. Ať už před zimou nebo emocionální újmou.
Kuchyň jako naše srdce
A co kdyby naše kuchyň byla jako naše srdce? Byla by velká, naplněná nespočetným nádobím a množstvím koření, nebo spíše útulná, obsahující jen to nejnutnější a snadná na údržbu? Představte si například své srdce jako skříňku na potraviny. Byla by nacpaná až po vrch jen čokoládou nebo by v ní bylo místečko i pro tropické ovoce či čerstvé klíčky? Jak by potom vypadala naše kuchyň? Odpovídala by tomu, jak vypadá naše vnitřní krajina vztahů, lásek, přátel a známých? Můžeme nějak vědomě pomoci své kuchyni, aby nás podněcovala více pracovat na vztazích kolem nás i se sebou samými? A naopak, může nás naše vnitřní kuchyň podnítit k tomu, abychom se lépe cítili v té skutečné?
